VLKODLACI
Není mnoho zvířat, kterým se dostalo pocty či prokletím stát se "dlaky" , a v¨ždy jsou to zvířata, která zaujímala v lidské obrazotvornosti zásadní postavení.
Schopnost stát se vlkem nebyla vždycky pojímána negativně. Mít zvířecí ego je stará šamanská praktika a fakt, že se člověk "stane vlkem a má vlčího ducha", je možné využít zrovna tak v "páchání" dobra a zla.
Komplikace nacházejí s příchodem křesťanství, kteří tuto proměnu berou jako temnou a zlou ( jedovatá poznámka Yanny: ostatně co křesťanství nevadí, že?). Schopnost "proměňování" a přenosu vědomí je dar, ale křesťanům se to jevilo a jeví jako prokletí.
"Vlkodlactvím" byla s největší pravděpodobností schopnost upadnout do transu a "přenést" vědomí do zvířecího dvojníka. Dochované zprávy říkají, že tento člověk leží jakoby bez života a nesmí se na něj mluvit ani s ním hýbat, protože jinak by se duše nemohla vrátit zpět a zůstala by navěky ve vlčím těle.
Vlkodlactví je záležitostí převážně severskou (třeba Skandinávie). Národy tam žijícím vlkem nepohrdali a pojmenování "vlk" pro ně nebylo urážkou, ale spíše synonymem síly a loveckých schopností.
Čerpáno z časopisu Pevnost.
foolije
(martin fichtner, 15. 7. 2010 21:56)